Nebylo by nádraží bez nádražní budovy

Cestující musí do vlaku někde nastoupit

Nástupiště ve Skovicích je pouze z přírodních materiálů. Žádný asfalt, žadný beton, žádná dlažba. Pouze štěrk  smíchaný s hlínou a pískem. Proto jsme také v tomto duchu nástupiště modelovali. Přechod přes koleje je realizován pomocí dřevěných trámů a prken. V našem případě jsme jich využili ještě k jedné funkci - jsou to totiž elektromagnetické rozpojovače.

Nechráněný železniční přejezd 

Ihned za zhlavím západ křižuje koleje silnice ze Skovic do Vrdů. Automobilový provoz zde není nijak velký, ale o to více, především v dřívějších časech zde panoval čilý železniční ruch. Přes tuto malou staničku se navážel materiál do Prefy, kde se vyráběly panely a stropní konstrukce. Další neméně významnou výrobnou byl cukrovar ve Vrdech. V dobách největší slávy ČSD se tudy navážela cukrová řepa na řepník a z cukrovaru se odvážel cukr a nezbytné odpady. Nesmíme také zapomenout Svinx ve Žlebech, kam se vozil hutní materiál a odvážely hotové paletizační bedny. Ještě potřeba zmínit koncovou stanici Třemošnice, odkud se vozilo dřevo a známé Dako ventily.

I cestující mají své potřeby